IKDF

Ve škole nás učili, že vztažná soustava je zvolená skupina těles, které jsou vzájemně v klidu, známém, nebo zadaném pohybu. Poloha a pohyb zkoumaných těles je určována právě k té sadě těles. Drzost. Z komplexnosti světa si vyjmeme pár předmětů a dovolujeme si tvrdit, že rozumíme co se mezi nimi přesně děje. Možná to není drzost, možná to potřebujeme mít jednoduchý, abychom mohli rozumně žít, abychom se mohli ubezpečovat, že rozumíme tomu co se děje a že dokážeme předvídat, co bude.

Vztažné soustavy jsou inerciální a neinerciální. Inerciální neboli setrvačná soustava je taková soustava, v níž platí středoškolské pohybové zákony. Neinerciální soustava se vzhledem k nějaké inerciální soustavě pohybuje se zrychlením. Čím větší zrychlení, tím větší trhliny trpí školská fyzika.
Nádherným příkladem kombinujícím oba typy vztažných soustav je vesmírná stanice a kosmonaut. Na stacionární dráze vznáší se tiše prostorem. Spolu s planetou uhání kolem Slunce a to celé ještě letí kolem středu galaxie. Celá galaxie se také někam řítí, ale to už jsme světelné roky daleko od tématu.
Stanice dává kosmonautovi ochranu a kosmonaut se o ní stará. Připojen pupeční šňůrou vznáší se volným prostorem kolem stanice. Moje šňůra se přetrhla. Ztratil jsem svou vztažnou soustavu. Vůči inerciálním soustavám těles mého života nabírám stále větší rychlost. Letím stále větší rychlostí, už letím rychleji než raketa. ONE TWO THREE!
 

Až potáhne mě k sobě Země, zazářím na tvé obloze jako meteorit. Tvá osobní padající hvězda, tvé tajné přání. Musíš si něco přát, lásko.

Osamělý cyklista
nastávající fotřík,
IŤák, cca 30 let,
"předpisovej",
ve zkratce:
bez baby,
z mámy babička nebude;
a táta?
věděl, proč se zdejchnul.
tunová cisterna;
sundala ho v zatáčce,
zejtra má funus.
Přál si Petra Muka,
Laibach
/a Depešáky/
ITak
Milionář
Vizionář
Místo křtin - menstruace
a na zámku mu vypustili rybník
Místo teplé večeře
chladné přivítaní
Auta přišla mu škoda
Než se rozletěl viděl na mřížce chladiče křídla tisíce andělů.
DAF
DOBRÉ RÁNO, HEZKÝ DEN,
Petr letí komínem....
 

Málokdo ví, že na základě nařízení Evropské komise pro Vědu a technologie č.  244/2009 o Evropské vesmírné agentuře byla stanovena kvóta, že na každých deset miliónů obyvatel musí připadat jeden kosmonaut v aktivním věku. Díky tomu má například Francie 6 kosmonautů, Německo 8, Polsko 3 atp. Na Českou Republiku vyšel jeden, Slovensko to má blbý to může poslat maximálně psa, a nebo ve spolupráci s Maďarskem vyslat psovoda. V úvahu také připadá, že by za Slovensko mohl letět rakouský vojenský pilot Josef Branis, který údajně počátkem července zastřelil ve městě Strasshof nedaleko Vídně čtyři své příbuzné a nyní se skrývá v Bratislavě. Branis splňuje odborné předpoklady a navíc na oběžné dráze Interpol zatím nemá žádnou pravomoc.
Komplikace se nevyhnuly ani Polsku. Mezi tři kosmonauty se ironií osudu dostal, kněz, homosexuál a pedofil a to navíc v jedné osobě, což polskou společnost rozdělilo hned na několik táborů. Dále rakety startují z Ruska a Poláci se obávají případných potíží při přepravě na kosmodrom. Cesta vlakem na Sibiř, odkud se startuje, také v Polsku není příliš populární.
V Čechách vzhledem k hospodářské krizi vedoucí k dramatickým škrtům v resortech Ministerstva obrany a vnitra bylo usnesením vlády naplnění nařízení přiděleno pod Astronomický ústav Akademie věd České republiky, které spadá pod resort Ministerstva školství. Toto rozhodnutí se nakonec ukázalo jako velmi logické, protože druhý český kosmonaut bude po zbytek života objíždět především školní besídky a jiné estrády a vyprávět žákům co ve vesmíru viděl.
Vzhledem k faktu, že se navzdory všem kvótám výše příspěvku takzvané „startovné“ neboli peníze na palivo do rakety potřebné k vynesení nákladu na oběžnou dráhu vypočítává především z vynášené váhy, byla stanovena dvě zásadní kritéria pro druhého českého kosmonauta.
Druhý český kosmonaut nesmí vážit více jak 60 kg a jeho vyjadřovací zdatnost bude ověřena v literární soutěži. Protože nebylo vhodné, aby na oběžnou dráhu letěl druhý člověk, jako je Remek, kterého vzhledem k aktivní propagaci komunismu není možné pouštět k dětem na školách, byla organizace literární soutěž tematicky svěřena časopisu Vesmír a dále pragmaticky omezena na předplatitele, u kterých lze předpokládat nejenom obecně vyšší inteligenci, ale i zvýšenou formu zájmu o věci spojené s astronautikou.

Díky tomu jsem se stal druhým českým kosmonautem já...... A teď Vám přečtu svůj vítězný příspěvek.

Je večer, prší, mladík stojí na zastávce tramvaje, na rtech ještě cítí její
jelení lůj, je mu krásně, jako by se před chvílí dotkl hvězd. Přijíždí tramvaj,
jiná linka. Kapky deště mu stékají za límec. Narovnává hlavu a dívá se do
vozu. Za sklem stojí postarší muž. Jako by mu něco říkal. Rukama mu
ukazuje obdélník a sahá si oběma rukama na obličej. Ústa se otvírají a
opakují jedno slovo. Pak vůz odjíždí. Je chladno, mladík zasunuje ruce
hluboko do kapes. V jedné z nich něco nahmatá, papírek. Stojí na něm:
„Říkal jsem: „Podívej se doma do zrcadla.“ „

Noc roztáhla svoje černá křídla nad městem.
Stojím na střeše domu a dívám se, jak mraky osvícené měsícem unáší vítr.
Koruny stromů v hloubce pode mnou se kývají ve větru.
Světla aut na vzdálené ulici splývají jako perly po tvé bílé šíji.
Nekonečný zářící náhrdelník na stezce mezi nebem a peklem.
Nadechuji se a cítím, jak dýchám s tebou
a hvězdy září jako odlesky kapek vody ve tvých vlasech.
Celé město je pode mnou.

že všude na světě je zakázáno věšet prádlo na balkóně a hrabat spadané listí.

Vzduchoprázdno.
V jeho hlavě. Okolo něj. Šeď a jen to nazelenalé záření. Točila se mu
hlava. Musel se posadit. V jediném okamžiku se mu všechno vymklo
z rukou. Jak je to možné? Zadíval se na ni.
Schoulila se u jeho nohou. Přitáhla si kolena pod bradu a opřela se o něj.
„Nakresli mi beránka....“ zvedla k němu oči.
Přemýšlel, co by řekl. Mlčel tak dlouho, že zapomněl, jak zní jeho vlastní
slova. Řekl by.. řekl... Beránka? Proč? Proč sem taháš Malého prince?
(a ona by řekla: Protože se mu podobáš, víš to?)
Nebo: Beránka? Co to má se mnou společného? Co to má společného
s tebou?
(a ona by řekla: Podívej se znovu do zrcadla a uvidíš...)
Nebo jen: Beránka? A dlouze by ji hypnotizoval pohledem.
(a ona by mlčela a v jejích očích by spatřil odpověď na všechny otázky
universa)
Nakonec neřekl nic. Začal kreslit.
Zrcadlo, to zrcadlo, před kterým už kdysi stál, se obrátilo a odráželo věci,
o kterých myslel, že dávno zmizely s ním. Tehdy... Tam... Tak daleko...
Tak živé...
Před očima se mu rozeběhl film. Obraz střídal obraz v neskutečném tempu.
Viděl chlapce v černém plášti. A schody, spoustu schodů, viděl dům, pod
ním ulici, trávník... viděl...
7
Píchlo ho u srdce. Nechtěl se dívat. Proč mu to ukazuje?
Zadíval se na ni úkosem:
On: „Proč Dark Fairy?“
Ona: „To je tajemství...“
On: „Kdo jsi?“
Ona: „To je tajemství...“
On: „Kam jdeme?“
Ona: „To je tajemství...“
On: „A povíš mi ho někdy?“
Ona: „Potom... Snad...“
„Ukaž mi, co jsi nakreslil...“

V bublinkách šampaňského, rozpustit trapnosti vnitřního dialogu. Mezitím svědomí nakrájet na prkénku, přihodit papriku, nezapomenout rajčata, navrch drcené pochyby a balkánský sýr. Naházet do mísy, prsty jemně promíchat a dát vychladit.
Srdce rozříznout na plátky a opéct na pánvi, ne na másle, ale na extra panenském olivovém oleji. Má barvu tvé kůže. Přivonět. Voníš nádherně. Na paroží vyletět na chvíli na oblohu a padat a padat. Růžové štěstí s rýhou uprostřed zapít přímo z lahve. Popovídat si s dlaždicemi, okřiknout neposedný koberec a hladit tě ve vlasech. Omámit se vůní tvého šampónu v černé lahvičce. Jít si lehnout, být jednou rukou v nebi. Zabloudit, najít tě, chodit sem a tam náhodně po cestě. Proměnit tě v hada.
Hlavně nelíbat na ústa.

Refrén:
Muchlárium
Odmontovat zrcadla
Svědomí nakrájet
Srdce opéct na pánvi
Z ložnice udělat si orloj (jen žádná není svatá)
Záchvaty svědomí utopit jako koťata
Následky máš, jaký si je uděláš
Čím víc žen jsem pomiloval, tím víc vím, že patřím k té jedné jediné.