Je večer, prší, mladík stojí na zastávce tramvaje, na rtech ještě cítí její
jelení lůj, je mu krásně, jako by se před chvílí dotkl hvězd. Přijíždí tramvaj,
jiná linka. Kapky deště mu stékají za límec. Narovnává hlavu a dívá se do
vozu. Za sklem stojí postarší muž. Jako by mu něco říkal. Rukama mu
ukazuje obdélník a sahá si oběma rukama na obličej. Ústa se otvírají a
opakují jedno slovo. Pak vůz odjíždí. Je chladno, mladík zasunuje ruce
hluboko do kapes. V jedné z nich něco nahmatá, papírek. Stojí na něm:
„Říkal jsem: „Podívej se doma do zrcadla.“ „